„10. všeslovanský sjezd vyslechl a posoudil zprávu předsedy MSV Jana Mináře. Konstatuje, že zástupci téměř všech slovanských zemí přijeli na toto fórum za situace, kdy slovanský sjezd a pokroková veřejnost světa si připomínají veliké vítězství nad fašistickým Německem vzbuzující optimismus a přijímá pozitivní význam, které toto vítězství mělo v uplynulých 65 letech pro celý svět a slovanské národy především. Současně si uvědomují, že toto období lidského života hodnotí miliony lidí ve světě jako depresivní. Je charakterizováno negativními faktory, počínaje globální ekonomickou krizí, která se bolestně zapsala do vědomí velké části obyvatelstva, zbaveného práva na vlastnictví výrobních prostředků a práva na zabezpečení svých životních podmínek, a konče vnucovanými pseudohodnotami, kvazidemokracií a falšováním historie. Existuje také tendence snižovat zásluhy Sovětského svazu a jeho úlohy v porážce fašistického Německa a jejího vlivu na národněosvobozenecké hnutí na všech kontinentech po skončení druhé světové války.
Delegáti posoudili ústřední otázku, kterou si toto fórum předsevzalo – slovanský svět a význam, který má pro jeho perspektivy 65. výročí velkého vítězství nad fašistickým Německem. To umožňuje 10. všeslovanskému sjezdu konstatovat, že právě sovětská země řízená komunistickou vládou mohla zmobilizovat příslušníky všech pokolení na boj proti fašistickým okupantům a výsledně vyhrát tuto válku. Právě proto se objevil v historii pojem Velká vlastenecká válka (1941-1945). Proto z hlediska památky na desítky milionů obětí v řadách sovětských vojáků a z hlediska žijících účastníků války jsou nejen nekorektní, ale i urážející odporné pokusy některých publicistů a politiků klást rovnítko mezi zběsilým fýrerem třetí říše Adolfem Hitlerem a generalissimem Josefem Stalinem. Stalin uměl nejenom vyvést jemu svěřený stát z katastrofické situace, jež vznikla ke konci roku 1941, ale poté dosahovat vítězství za vítězstvím ve frontových operacích a získat představitele USA a Velké Británie pro jeho představu v zájmu rozdrcení fašismu a uspořádání budoucího poválečného míru a dalšího mírového soužití světových supervelmocí, což bylo stvrzeno konferencí v Teheránu v roce 1943, v Jaltě v roce 1945 a v Postupimi v roce 1945.
Nelze zapomenout, že právě v Moskvě byla uspořádána přehlídka vítězství a že právě zde před očima představitelů z celého světa byly k podnoží Mauzolea V. I. Lenina odhozeny bojové zástavy poražených a zajatých stovek nepřátelských divizí a pluků. Vítězství zabezpečil všechen sovětský lid – na frontě, v partyzánských oddílech či v podzemí a v továrnách i dalších odvětvích národního hospodářství. Bok po boku bojovali proti fašistům nejlepší synové a dcery všech slovanských národů. Slovanské frontové bratrství ve zbrani umožnilo dosáhnout vítězství na všech frontách a přinutit tak fašistické velení ke kapitulaci.
Ale zejména tato fakta se snaží vyškrtnout z historie a zamlčet je noví historici a filozofové, kteří ať to chtějí či ne posluhují iniciátorům tzv. nového světového řádu, v němž by nemělo být místa pro historickou a sociální spravedlnost. To je velmi nebezpečná tendence, protože přes vnucovanou zapomnětlivost napomáhá novým fýrerům k uchopení světovlády a k obrození neofašismu. Povzbuzuje stejné důsledky krizových jevů a takzvaných „tržních“ přeměn („reforem“).
Bohužel, i první osoby (některých) států se i dnes pokoušejí zamlčovat takové velké události, jimž v historii nebylo rovných, jako porážka, kterou Rudá armáda uštědřila fašistickým armádám u Stalingradu a poté v Kurském oblouku, což předurčilo rozhodující obrat v druhé světové válce. Všechny velké země se solidarizovaly se vzrůstající silou SSSR a jeho armád a díky tomu se USA rozhodly otevřít druhou frontu.V tom je celá historická pravda o této válce.
Je známo, že se Spojeným státům a jejich spojencům v antikomunismu nemohla zamlouvat vzrůstající autorita Sovětského svazu jako osvoboditele východoevropských a jihoevropských zemí od fašismu, a Sovětský svaz jako inspirátor snah národů zbavit se kapitalistických pořádků a nastolit cestu socialistického rozuvoje. Proto brzo po vítězství vznikl tehdy tajný a nyní už pro mnohé známý plán Allana Dullesa (šéf americké rozvědky – pozn. red.) V souladu s tímto plánem byla rozpoutána nová takzvaná studená válka. Její ostří bylo namířeno na vědomí sovětských občanů a občanů nových demokratických republik v Evropě. Jejímž záměrem bylo připravit „pád nejneposlušného národa na zemi a definitivní pokoření jeho sebevědomí“. Toho mělo být docíleno rafinovanými prostředky a pokojnými metodami, které přispějí k tomu, že rozumní lidé v těchto zemích upadnou do bezmocné situace, stanou se předmětem posměchu, a naopak všemožná pomoc má být poskytnuta demoralizovaným činovníkům, úplatným lidem, odpadlíkům a zrádcům. To se také stalo.
Po rozpadu Sovětského svazu byl pokrytecky rozbit a rozparcelován téměř celý slovanský svět (Jugoslávská svazová republika a Československo). Skutečné demokratické hodnoty a životní úroveň absolutní většiny obyvatelstva, zaměstnanost všech práceschopných občanů ve výrobním procesu v zemích bývalé Varšavské smlouvy byly cynicky zašlapány ve jménu všelidové privatizace a “demokratických” reforem. Tím se antihrdinové stali hrdiny, čestnost a slušnost byly zhanobeny a nahrazeny vychytralostí, bezpáteřnictvím a postoji nemravného způsobu života, zatímco národní výroba byla prohlášena za nekonkurenceschopnou a proto nepotřebnou (stajně tak tomu bylo v zemědělství). Ekonomika slovanských zemí se z vůle loutkových vlád a stínových sil v procesu vládnutí dostala v té době do absolutně závislého postavení na mezinárodní valutově-finanční struktury, které navíc diktují své požadavky v politické, ekonomické, sociální a právní sféře. Každým rokem se jejich vměšování do vnitřních věcí slovanských států stává zřejmější a naléhavější. Jeho cíl je stejný - nepřipustit, aby se slovanské země sblížily, izolovat je od vlivu Ruska a jeho přírodního a kulturního bohatství s mohutnou silou tradic jak předrevolučních tak sovětských.
Spojené státy a jejich spojenci pokračují v tom, aby v zájmu podivných záměrů a pochybných cílů vtáhly slovanské země v různé politické a vojenskopolitické struktury, svazy a bloky, včetně do NATO.
Vzhledem k tomu se MSV, jeho předsednictvo a vedoucí představitelé národních slovanských organizací v průběhu pěti let mezi 9. a 10. všeslovanským sjezdem pořádali pravidelná zasedání a pracovní schůzky, podíleli se na činnosti Slovanského parlamentního svazu, přijímali kolektivní plány a rozhodnutí napomáhající dosažení cílů našich stanov a úkolů ve jménu aktivizace slovanského hnutí. Díky akcím, které jsme společně prováděli a vypracovávali odpovídající stanoviska, protiválečným silám se podařilo odvrátit realizaci plánů USA a NATO na rozmístění systému protiraketové obrany USA v Polsku a v České republice. Mezinárodnímu slovanskému výboru se spolu s dalšími vlasteneckými sdruženími podařilo získat do tohoto boje statisíce stoupenců.
Tomu napomáhal tento akční harmonogram:
- 4.-5. listopadu 2006 přijal MSV v Kyjevě rezoluci proti rozmístění systému Protiraketové obrany USA v Polsku a České republice,
- 16. června 2007 v Bělehradě byl tento dokument posílen řadou stanovisek,
- 1. února 2008 MSV na svém zasedání v Brestu znovu obrátil pozornost světové veřejnosti na nepřijatelnost americké militarizace slovanských zemí, jež je namířena proti Rusku.

Celou tuto dobu MSV důsledně prováděl kritiku globalistické politiky USA a jejich partnerů známou pod heslem “rozděl a panuj”. To se projevilo v řadě rezolucí, obhajujících jednotu Srbska, a také prohlášení MSV proti pokusům odtrhout od Srbska jeho provincii Kosovo. Sjednocování stanovisek veřejnosti slovanských národů napomáhaly také události, jako byla oslava Dne slovanského písemnictví a kultury, společné akce s jižními Slovany v Bělehradě (2007), oslava 210 let od narození Františka Palackého, l60 let od prvního Slovanského sjezdu v Praze (1848) a deset let od 7. všeslovanského sjezdu v Praze (1998), 110. výročí Bulharského slovanského sdružení a osvobození Bulharska od turecké osmanské nadvlády (2009), setkání v legendární Brestské pevnosti a v Bělověžském pralese (2008), setkání v Minsku (2009), věnovaném 100. výročí slovanského hnutí v Bělorusku, 600. výročí grunwaldské bitvy v Polsku (2010) a jiné akce.
V těchto letech byly vydány vědecké práce a publicistická díla věnovaná významným událostem v životě slovanských národů. V Bulharsku vydali své knihy Nikola Popov a Marin Kolonkin, v Rusku Nikolaj Kikešev a Jevgenij Trojickij, v Srbsku Roman Mulič, v Polsku Barbara Krygier a v ostatních slovanských zemích i jiní představitelé slovanského hnutí.
Zároveň třeba konstatovat, že naše úsilí nebylo vždy dostatečné a efektivní.
To se vysvětluje objektivními příčinami: proti slovanské jednotě působí dobře honorovaná obrovská armáda vysoce kvalifikovaných odborníků jak ze zahraničí, tak prostřednictvím tzv. agentů vlivu uvnitř slovanských zemí. Národní slovanské výbory, stejně jako další vlastenecká sdružení vyvíjejí svou činnost na principu dobrovolnosti, zdarma, bez finančních podpor. Zdaleka ne všichni to vědí a proto často nám vytýkají, že nejsme vidět a slyšet, že naše informace se neobjevuje ve sdělovacích prostředcích, v rozhlase a televizi. To je také jeden z činitelů, který nás rmoutí. K tomu přistupuje i to, že se setkáváme s pokusy podlomit jednotu slovanského hnutí jeho rozdělením na jednotlivé skupiny. Zejména se to projevuje v západoslovanských zemích.
Slovanské organizace nemají dosud vliv na volby do orgánů státní moci a do místních zastupitelstv, ačkoliv ústavy těchto států takové právo pro občany nevylučují. Omezení vyplývají pouze z našich materiálních možností. Takové jsou reality nové doby.
Nicméně, jak vyplývá z vystoupenmí delegátů našeho sjezdu, nestačí proklínat tmu globalizace, je třeba rozsvítit alespoň svíci.
Taková svíce existuje. Je jí neuhasitelné velké vítězství všech slovanských národů nad hitlerovským fašismem. Toto světlo je v odpovídajících podmínkách schopno obrodit vítězný duch mladého pokolení slovanských národů, zapálit v něm snahu vyzbrojit se opravdovým věděním, tvůrčí zkušeností staršího pokolení, pracovními návyky (a ne mýtickými nadějemi na bohatství přicházející zvenčí), a také praktickým úsilím k fyzické zdatnosti a zdravému způsobu života.
10. všeslovanský sjezd je charakterizován svým řadovým číslem jako jubilejní. To současně vyvolává naději všech uvědomělých příslušníků slovanských národů na osudovost jeho rozhodnutí. Má povzbuzovat zrození víry ve vlastní síly a mobilizovat vůli mnoha tisíců příslušníků slovanských národů k aktivním činům a vlastnímu rozvoji.

10. všeslovanský sjezd se na základě toho usnáší:

I. Činnost předsednictva MSV za období od roku 2005 do roku 2010 považovat za uspokojující.

II. Na další období určit tyto základní úkoly a směry činnosti MSV:
1. Veškerou práci předsednictva MSV soustředit na upevnění slovanského hnutí a podřizovat ho vzájemnosti slovanských národů, zvýšení jejich úlohy v celoevropské a světové politice a civilizačním procesu vůbec.
2. Věnovat maximální pozornost podpoře ekonomickým, vědeckým a kulturním vztahům mezi slovanskými národy a profesionální veřejné činnosti členů MSV podporujících roli slovanských národů v Evropě a světě.
3. Rozpracovat a realizovat soustavu opatření k dokončení procesu vytváření národních slovanských výborů ve všech slovanských státech a ve slovanské diaspoře ve světě.
4. Neustále podporovat a rozšiřovat účast mládeže ve slovanském hnutí prostřednictvím mládežnických sekcí v národních výborech, pořádání festivalů, vědeckých konferencí a soutěží.
5. Vytvářet při MSV a národních slovanských výborech kluby přátelství slovanské mládeže spojujících mladé lidi podle vzdělanostních, profesionálních, vědeckých a kulturních zájmů.
6. Rozvíjet při předsednictvu MSV činnost komisí: ekonomické, finanční, kulturní, agitačně-propagandistické, komisi pro turismus a sport a komisi velkých slovanských měst a regionů.
7. V zájmu zlepšení a zvýšení efektivnosti práce MSV ustanovit stálý kontakt s vedoucími strukturami Evropské unie a s poslanci Evropského parlamentu. Hodnotit nakolik jejich činnost přispívá zabezpečení důstojného místa slovanských národů v Evropě a odpovídá jejich vysoké civilizační a duchovní misi.
8. Přispívat k rozvoji teoretické činnosti slavistů a vědců ostatních humanitárních oborů při rozpracovávání problémů slavistiky, filozofie, kultury a regionalistiky.
9. Napomáhat vydávání děl klasiků slavistiky a jejich reedicím v zájmu obnovy historické paměti slovanských národů.
10. Napomáhat střediskům univerzitním slavistiky, MSV a jeho národním organizacím doporučit s nimi spolupracovat.
11. Vytvořit všeslovanské informační centrum na základě společného portálu v globální informační síti internetu.
12. Uložit mezislovanskému tvůrčímu kolektivu vědců, spisovatelů a novinářů, aby zpracovali slovanskou antologii nebo encyklopedii slovanských literatur, umění, kultur včetně folkloru a mytologie.

III. Předsednictvu MSV se ukládá v souladu využít všechny návrhy a projekty, které odpovídají reálnosti a stanovám MSV, jež vyslovili delegáti na zasedáních sekcí. K jejich realizaci budou přizváni jejich autoři jako experti.

IV. Vyhlásit rok 2011 Rokem slovanské kultury s tím, že ve všech slovanských zemích budou pořádány festivaly umění, umělecké výstavy, koncerty a jiné tvůrčí akce (například na počest Dne slovanského písemnictví a kultury – 24. května, Den přátelství a jednoty slovanských národů – 25. června, a jiné společné všeslovanské svátky).

V. Bude podpořen návrh Mezinárodního veřejného tribunálu národů Evropy o zločinech proti míru a lidskosti doplnit jeho složení z příslušníků států, jejichž občané se sjezdu zúčastnili.

VI. Uložit předsednictvu Mezinárodního slovanského výboru organizovat rozpracování projektu na vytvoření Jednotného ekonomického prostoru slovanských zemí s využitím zkušenosti práce Rady vzájemné hospodářské pomoci.

VII. Uložit předsednictvu MSV a jeho sekretariátu prostudovat všechny návrhy delegátů sjezdu a doporučení jeho sekcí a na tomto základě vypracovat plán práce MSV, využít je v dalších dokumentech předsednictva a zasedání MSV. Zajistit vydání materiálů tohoto sjezdu tiskem.

Předsednictvo MSV má připravit projekt Jednotného ekonomického prostoru, který by zahrnoval všechny slovanské země v souladu se zkušenostmi práce Rady vzájemné hospodářské pomoci.