SPOLEČNĚ JSME NEPORAZITELNOU SILOU

Lidstvo 2. září 2010 si připomnělo 65 let od ukončení druhé světové války. Z 50 milionů jejích obětí připadlo 35,3 milionu na občany slovanských států. Takový je smutný důsledek další německé agrese na východ. Jeho inspirátor a organizátor Adolf Hitler prohlásil: „Cílem východní politiky, jestli se na ní díváme z hlediska perspektivy, je vytvoření ve východním prostoru území pro usídlení asi sta milionů lidí německé rasy.“

Plán: vyhnat 31 milionů
Genocidu slovanských národů uskutečňovalo hitlerovské Německo na základě Generálního plánu Ost (Východ). Předpokládal přesídlení asi 31 milionů lidí z Polska a západní části Sovětského svazu a na tato území by se mělo přestěhovat deset milionů Němců. Ostatní obyvatelstvo čekalo poněmčení. Desítky milionů lidí plánovali hitlerovci přesídlit do západní Sibiře, na Severní Kavkaz, v Jižní Ameriku a Afriku.
O politice vůči ruskému lidu byl Generální plán Ost cynicky lakonický: „Řeč jde nejenom o rozbití státu se sídlem v Moskvě. Podstata je spíše v tom, aby byli rozdrceni Rusové jako národ, rozprášit je.“ Pro tento cíl se počítalo s rozdělením „území obžitém Rusy, na různé politické regiony s vlastními správou, aby v každém z nich byl zabezpečen oddělený národní rozvoj.“
Generální plán Ost se stal základem Generálního kolonizačního plánu, jeho součástí byly také otázky plného poněmčení Čechů, obyvatelstva Alsaska, Lotrinska, a severního Slovinska a vyhnání Lužických Srbů ze Saska.

Příklady masového hrdinství
Uskutečnit tyto plány prodchnuté nenávistí vůči všemu lidskému se nepodařilo. Do boje s agresory povstali staří i mladí. „Všechno pro frontu! Všechno pro vítězství!“ - s takovými hesly žili sovětští lidé v letech Velké vlastenecké války. Bitva u Moskvy, stalingradská bitva, boje na Kurském oblouku, proražení blokády u Leningradu, osvobození Ukrajiny, Běloruska, Balkánu, Polska, Československa – to jsou etapy těžké cesty k vítězstvím, která dala světu příklady masového hrdinství. Na této nepředstavitelně těžké cestě ztratil Sovětský svaz na 27 milionů lidí, Polsko 6 028 000, Jugoslávie 1 706 000, Československo 360 000, Bulharsko 113 570 lidí. Z 5,75 milionu sovětských válečných zajatců bylo do 1. května l944 zvířecky umučeno a zavražděno na 3,3 milionů v pekle fašistických koncentračních táborů. Jestliže před válkou na sovětském území okupovaném Němci žilo 88 milionů lidí, osvobození se z nich dožilo 55 milionů lidí, čili o 33 milionů méně, z toho ve městech z 25 milionů na 10 milionů, na vesnicích z 63 milionů na 45 milionů.

Rozdrceno přes 600 divizí
Bohužel, čím dále se vzdalujeme Dni vítězství, tím více se bývalí spojenci pokoušejí přenést ohnisko boje s fašismem na svou stranu. Ačkoli na východní frontě z deseti německých vojáků našlo svou smrt na slovanské půdě osm, tvrdošíjně se prosazuje mýtus, že o osudu míru se rozhodovalo nikoliv v Evropě, nikoliv na sovětsko-německé frontě, ale na ostrovech v Tichém oceánu. Rudá armáda, polské vojsko, československý armádní sbor, jednotky jugoslávských partyzánů a vojáků Bulharské lidové armády rozdrtily 607 divizí fašistického bloku. Zatímco anglo-americká vojska v severní Africe a západní Evropě potřela l76 divizí.
Vítězství nad hitlerismem je výslednicí spojení těchto sil v hnutí odporu. Na vítězství nad hitlerovským Německem a jeho satelity se významným způsobem podílelo i mezinárodní slovanské hnutí. Zrodilo se v červenci 1941 ve Spojených státech. Miliony lidí pocházejících ze slovanských zemí vytvořilo Americký slovanský kongres, aby napomohlo osvobození svých vlastí znásilněných hitlerovci a jejich pomocníky. Významnou sjednocující úlohu sehrál Všeslovanský výbor v Londýně, slovanské organizace Jižní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu a jiných zemí.

Proč se chopil pera Gundorov
Koordinačním centrem mezinárodního slovanského hnutí se stal protifašistický Všeslovanský výbor, vytvořený v roce l941 v Moskvě. Pořádal rozhlasová shromáždění, jejichž průběh byl tlumočen v 26 jazycích do všech zemí a kontinentů, připravoval články a jiné materiály, které distribuovala Sovětská informační agentura (Sovinformbyro) do celého světa, podílel se na formování slovanských vojenských oddílů a partyzánských jednotek. Díky neúnavné činnosti členů výboru se slovanské bratrství ve zbrani stalo základem internacionálního bojového přátelství.
Tyto hrdinné stránky naší historie jsou, žel, zapomínány vinou rozličných politických a ideologických mód. Generálporučík A. S. Gundorov, předseda Všeslovanského výboru, ve svých vzpomínkách napsal:
„Chopil jsem se pera proto, že v početných vydáních o Velké vlastenecké válce nepřikládají historici tomuto tématu odpovídající význam. Zdá se mi, že mlčet o slovanském hnutí, které se tak široce rozvinulo v druhé světové válce, znamená vzdát se velké vlastenecké věci, vzdát se toho, čemu dával Sovětský svaz takovou přednost při rozvoji lidového hnutí odporu. Znamená to snižovat jeho význam, který mělo pro výsledky osvobozeneckých bojů ve slovanských zemích.“

Revanšisté přepisují historii
Výsledky podobné zapomnětlivost jsou zřejmé. Revanšisté všech barev dnes přepisují historii a výsledky války podle svých potřeb, pokoušejí se rehabilitovat strašné zločiny nacistů, staví agresora i jeho oběti do jedné řady, napomáhají k obnově ideologie, jejímž úkolem je rozbíjet slovanský svět. V zájmu tohoto se rozšiřují pověsti, že myšlenka slovanské vzájemnosti je dávno zapomenutý mýtus, že Rusové, Bělorusové a Poláci nejsou Slované, že Chorvati patří k německým kmenům a Bulhaři k turkskému světu.
Pod nátlakem protivníků slovanské jednoty byla ponechána stranou myšlenka společenství nezávislých slovanských států, s níž se začalo v roce l945, a poté se rozpadly síly stojící na stráži hodnot slovanského světa - Varšavská smlouva, Sovětský svaz, Československo či Jugoslávie. Vojska NATO přepadla Jugoslávskou svazovou republiku, která neohrožovala ani jednu ze zemí Severoatlantického paktu.

Polabští Slované jako varování
Proces likvidace politických struktur slovanského světa pokračuje. Slovanské státy jsou jeden po druhém vtahovány do Evropské unie, kde je čeká asimilace a rozptýlení v německém světě, jak se to stalo národům a kmenům Polabských Slovanů. Přežili pouze ti, kteří si uchovali věrnost tradicím svých předků.
Slovanská myšlenka prošla drsnými zkouškami v celém průběhu tisíce let. Její životaschopné zdroje se v plné síle prosadily v grunwaldské bitvě s křižáky, byla zakalena ve výhni druhé světové války, v které zvolání „bratři Slované“ znělo i v první linii, i v tvrdých vzdušných soubojích, i v partyzánských oddílech protihitlerovské Evropy, na shromážděních lidu ve Spojených státech, Anglii, Austrálii a v dalších zemích. Toto zvolání se rozeznělo i tehdy, když volala o pomoc Slovenské národní povstání, Květnové povstání českého lidu a také povstání varšavské. Ve varšavském povstání se proslavila první divize Polského vojska Tadeusze Kośztuszka pod velením člena Všeslovanského výboru generála Zigmunda Berlinga, bojující v řadách armády Konstantina Rokossovského.

Výzva k ústavním činitelům:

Delegáti 10. všeslovanského sjezdu vážící si nedotknutelných výsledků krymské a postupimské konference, rozsudků norimberského tribunálu, Charty OSN, mezinárodních smluv odsuzujících fašismus vyzývají prezidenty, parlamenty a vlády slovanských zemí – Běloruska, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, České republiky, Černé Hory, Chorvatska, Makedonie, Polska, Ruska, Slovenska, Slovinska, Srbska a Ukrajiny, aby spojovali svá úsilí v boji za zachování ideálů našeho vítězství nad německým fašismem, proti překrucování historie, proti revizi výsledků druhé světové války. Požadují přijmout rozhodná opatření proti oslavování nacistických válečných zločinců a jejich pomahačů a také proti poškozování čestných pohřebišť a památníků věnovaných těm, kteří padli v boji proti fašistickým okupantům.
Máme společný úkol uchovat historickou pravdu o boji slovanských národů s fašismem v celé její škále, tváří v tvář našim potomkům. My všichni jsme povinni odkazu těch, kteří padli za svobodu a nezávislost slovanského světa a proto vyzýváme všechny své vrstevníky hrdě dále nést prapor vítězství. Zkušenosti druhé světové války ukázaly, že společně jsme neporazitelnou silou. Pouze společenství slovanských zemí, o kterém snili naši otci a dědové, spolehlivě obrání mírovou budoucnost bratrských národů.