V deníku Právo 12. listopadu 2002 byl otištěn článek Zdeňka Jičínského, v němž se autor zamýšlí nad tím, zda je možné vůbec vést neutrální vysvětlovací kampaň k případnému vstupu do Evropské unie a dále, zda je možné vůbec objektivně stanovit klady a zápory vstupu. I zdánlivě neutrální kampaň možných pro a proti ve své podstatě něčemu straní. Vstup do EU by měl dopad na každého v naší republice. Od cen základních každodenních potřeb přes utváření naší kultury až po národní svébytnost. Společenskopolitický dopad by byl velmi závažný.

Evropská unie se postupně vyprofilovala v státní útvar, kde se jeho účastníci zavazují fakticky i právně přenést nejpodstatnější část suverénních práv na společné orgány. V právu je zvykem, že každou smlouvu lze zrušit nebo od ní odstoupit, totéž platí i v mezinárodním právu, z EU však právně vystoupit nelze.

Není bez zajímavosti, že prof. Jičínský píše, že dnes tržní hodnoty integrace přesahují hodnoty jiné, zejména svobody, demokracie a bezpečnosti. Tak to je pozoruhodné přiznání náhledu.

Faktem je, že ty orgány EU, které mají skutečnou moc, nejsou vůbec utvářeny na principu volby, ale zprostředkovaně: jmenováním výkonnými orgány účastníků. V médiích vyzdvihovaný Evropský parlament je honosná instituce, ale téměř bez jakýchkoli pravomocí. Možnost jednotlivého občana EU politicky se uplatnit je značně zkomplikovaná až nemožná. Nosným prvkem tzv. integrace západoevropských států byly a jsou volný pohyb kapitálu a volný pohyb zboží bez celních překážek. Ostatní je pak už završováním státotvorného procesu, ve kterém původní národní státy budou čím dál tím více klesat na úroveň spolkových zemí nebo provincií. Prof. Jičínský taktéž zmiňuje ve svém článku Konvent. Úkolem Konventu je v podstatě připravovat federalizaci velkého státu Evropské unie. V EU se už tím nijak netají, jen naši vládní činitelé o tom před českou veřejností mlčí.

V KSČM stále platí usnesení V. sjezdu (Žďár nad Sázavou, 1999), které jasně tuto podobu EU odmítá. Prof. Jičínský vyjadřuje obavu nad tím, s kým a jak si představit budoucnost, když odmítneme EU nebo NATO. Prof. Jičínský běduje nad nevýhodnou geografickou polohou ČR, konstruuje izolovanost ČR a vyslovuje obavu nad možností hájit a prosazovat národní (!) a státní zájmy mimo Unii.

Podobná servilita nemá poslední dobou hranic.

Pro český národ a pro ČR existuje stále reálná cesta pro uhájení národní existence a samostatnosti. Je to cesta vedoucí k opětovnému propojení se Slovenskou republikou a cesta co nejužších vztahů a spolupráce s Polskem. To jsou pro nás ti nejdůležitější sousedé. Český lid nechce žít v lůně mocného Německa, na to si prof. Jičínský z mládí jistě vzpomene.

Je na místě mluvit a psát o protiváze dravosti Evropské unie a Německa. Jsou jiné rovnocenné možnosti integrace než vstup ČR do Evropské unie. My chceme být rovnoprávní v přátelských vztazích se všemi národy, chceme uhájit existenci jako národní existenci, chceme vzájemný respekt a k tomu Evropskou unii nepotřebujeme.

JUDr. Stanislav Grospič
poslanec Sněmovny Parlamentu ČR